Lesy města Písku jsou historickým majetkem města. August Sedláček, písecký historik, datuje přechod královského panství, rozloženého od Mirotic k Těšínovu, do správy města rokem 1509. Město dále přikupovalo lesní půdu až do velikosti malého knížectví, jehož cena daleko přesahovala hodnotu dnešního mětského majetku. V roce 1691 bylo majetkové právo vloženo do městských desek a držení lesů zůstalo v majetku města až do roku 1959, kdy byly městské lesy jako jedny z posledních převedeny pod správu státních lesů.
V roce 1930 vlastnilo město 6790 ha rozdělených do šesti polesí. Menší lesní celky byly spravovány přímo z lesního úřadu. V čele úřadu stál vrchní lesní rada – lesní hospodář. Ve 20. století do roku 1959 to byli: ing. Knapp, ing. Lázňovský, ing. Procházka a Antonín Scheichel.
Za počátek odborného lesního hospodářství lze považovat rok 1816, kdy po geodetickém zaměření byly lesy rozděleny do revírů a hájenství. První komplexní hospodářský plán byl vypracován v roce 1887 s platností na 10 let. Od této doby jsou desetileté hospodářské plány pravidelně vyhotovovány. Do roku 1953 byl zaměstnancem městských lesů také taxátor. Po zestátnění taxační práce zajišťoval Lesprojekt.
V původních lesních porostech byly hlavními dřevinami buk, jedle a dub. Bukojedlové porosty byly ve velké míře ještě zachovány v 18. století. Obava z nedostatku paliva spolu s počátkem holosečného způsobu hospodaření vedla počátkem 19. století k rozsáhlým borovým výsadbám. Zbytky těchto porostů byly likvidovány jako přestárlé v 70. letech minulého století. Koncem 19. století začala hromadnější výsadba smrků.
Obnova lesů v minulosti byla přirozená. V první fázi převládal nálet osiky a břízy, teprve později jedle. Postupem doby dochází k holosečnému hospodaření, jež kulminovalo v období let 1856-70. Paseky měly výměru 10-16 ha a obnově lesa předcházelo polaření. Obrat ve způsobu hospodaření nastal v roce 1876, kdy nastoupil lesmistr Zenker. Přestalo se polařit, zmenšila se výměra a šíře holin. Přirozená obnova se však začala ve větší míře uplatňovat až kolem roku 1920.
Porosty píseckých lesů jsou nejvíce poškozovány větrem. Polomy, způsobené větrem, jsou za
znamenány v letech 1864, 1868, 1870, 1875, 1879, 1902, 1924, 1929, 1931, 1967, 1971, 1990. Škody způsobené v letech před rokem 1929 nebyly významné. Po nejrozsáhlejší zaznamenané větrné kalamitě ve 30. letech bylo v píseckých horách zpracováno 213 682 m³ polomového dřeva.
Sněhové polomy mají také svojí posloupnost - 1875, 1876, 1897, 1905, 1939, 1944, 1979. Polom v roce 1939 je nejrozsáhlejší kalamitou ve 20. století. Následkem téměř 1 m vysoké vrstvy mokrého sněhu padlo a bylo následně zpracováno 680 000 m³ a bylo zalesněno více než 1 000 ha holin. K obnově zničených porostů se používají listnaté odrostky a poloodrostky.
